Před okamžikem v mé mysli nastalo rozjasnění a já si uvědomil co dělám špatně ve vztahu k mé ženě. Neustále narážím na jednu věc, která mi bere hodně vnitřní energie a samozřejmě se promítá i do samotného vztahu a to v negativním smyslu. Už v minulosti jsem si uvědomil, že tyto situace mi odráží mou potřebu s někým manipulovat. Nic méně po několika dnech, jako by bych na tyto „AHA“ efekty zapomněl a opět skočil do stejných kolejí, což mělo za následek vznik nových nepříjemných situací v našem soužití.
Problém vnímám v nedostatečné komunikaci mé manželky s okolím. Když jsme se před deseti lety brali, nevadilo mi to. Ale teď člověk řeší jiné věci. Klárce (ženě) skončila rodičovská dovolená a protože jsme oba chtěli, aby měla volnější pracovní život, protože ten můj je nabytý k prasknutí, zvolili jsem, že si otevře zakázkové krejčovství. Provozuje ho bezmála rok a doposud skoro nic neušila a neprodala, protože zákazníci nechodí a sama si nic nevykomunikuje. Věděl jsem, že s komunikací má problém, ale v minulosti mi to nevadilo. Teď mi to vadí a zkoušel jsem to řešit. Nejprve jen tak okrajově, pak hlouběji, pak po dobrém a i rozvodem jsem hrozil, protože se tak přeci nedá žít. Musí vzít zodpovědnost sama za sebe, za rodinu a zbavit se svého neduhu a rozmluvit se, vždyť ji nic nebrání. A manželka se nerozmluvila. To co ji brání, je tak silné, že se tomu raději podřídí, než aby s tím bojovala, nebo se toho zbavila. Co za tím je? Lenost, pýcha, nedůvěra v sebe sama? Nevím, ona mi to neřekne. Několikrát se zmínila, že si nevěří, ale proč to nechce změnit, nevím.
Neuvěřitelně mě to se.. . A proč? A tady mi zajímavou odpověď poskytla kniha Vědomí a Osobnost, od předem mrtvého k věčně živému. Andrej se dělil se zkušenostmi z prací na sobě a zmiňoval důležitý úsek v jeho životě, který když zvládl vyřešit, posunul se značně dopředu. Se svými kamarády se dohodli popracovat na šabloně manipulace. Domluvili se, že nikdo, ani ve své rodině, nebude dávat rady jinému člověku, pokud se sám nezeptá. A všechno, co člověk může udělat sám, tak bude dělat sám, nebude prosit někoho jiného o pomoc. Píše, že vztahy se pak výrazně změnily.
Andrejův příběh mě oslovil, protože se v něm vidím. První otázka, která ve mně vznikla byla, že co je na mém přístupu k manželce špatného. Vždyť přeci ona nekomunikuje a chyba je v ní. Ona může za to, že nevydělá ani korunu a vše platit musím já.
Ale když nastal moment „AHA“ velikého pochopení, uvědomil jsem si, že její chování je její věc, ale proč mě vysloveně žeře to, že nemluví s lidmi a to své zboží, či služby nenabídne. Proč mě to bere tolik energie, to že ona prostě nezvedne ten telefon a nedomluví si kšeft. A zde je ten zakopaný pes. Já CHCI, aby ten svůj neduh odstranila. Já CHCI, aby se mi podřídila. Proto mám ten energetický průjem. Čtenář (asi stejně jako já) namítne, že situace se nezmění k lepšímu, pokud žena nezačne komunikovat. Možná to je pravda. Ale já spíš řešil to, proč mě to vše tak hodně štve. A je to protože s ní chci manipulovat. Ve skutečnosti ji nepřijímám takovou, jaká je a asi ji ani nepomáhám. Takže jsem se rozhodl, zbavit se své šablony manipulace celkově. Nechci, aby mi tahle moje skrytá věc, ovlivňovala život, vztah k ženě, dětem a k okolí.
Kniha, kterou jsem zmínil, je převratná. Myslím si, že ač si my lidé myslíme, že se známe a že jsme skvělí, opak je pravdou. Neznáme se a skvělí nejsme. Kdybych neměl pravdu, tak nežijeme v tak ošklivém světě, kde jsou války, hlad a bída, všudy přítomná korupce, atd. Věřím, že abychom svět změnili k lepšímu, musíme se nejprve poznat a to vyžaduje práci na sobě. Pokud by jsme sebepoznání a snahu o neustálé zlepšování sebe sama zakomponovali do našeho života tak, aby se z toho všeho stala norma, věřím, že naše možnosti jako lidstva nejsou ničím omezené. Omezuje nás jen Ego, kterým jsme tak nasáklí, že si nevidíme na špičku nosu.
