Mám takový pocit, tam někde vzadu, že to s naší společností jde z kopce, že brzo skončí. Když mluvím s kamarády, kolegy, i s cizími lidmi, vnímám, že tento pocit nemám pouze já. Hodně lidí to vidí, a i o tom mluví, stejně jako já. Jako důvod toho všeho označují hloupost, osobní prospěchářství a zlou náturu, a dávají důraz na to, že se stejně nic nezmění. Nezmění, protože lidé zůstávají lidmi, což potvrzují naše krvavé dějiny.
Mně je z toho smutno. Není mi smutno z těch lidí, ale z toho, že nerealizujeme svůj potenciál, který v nás je. Jazykem ekonomiky, je mi smutno, protože nejsme efektivní na sto procent, nezískáváme lepší a komfortnější život, který by byl nabitý bohatstvím, zdravím, bezpečím, rozvojem, radostí, jednoduchostí, otevřeností, rovnoprávnými možnostmi a spousty jinými věcmi, které by byly nasměrovány opět na zvyšování úrovně a zlepšování kvality našeho života.
To by se mi líbilo. Kdybych věděl, že takovým vektorem jde naše společnost. První, co by ze mě odpadlo, by byl takový hnusný zápas strachu o své děti, které nekonečně miluji a chci, aby žily v bezpečí, harmonii a rozvoji. Zatím jsou malí a já jsem schopen jim toto vše poskytnout. Ale až se začlení do společnosti, začne se na nich odrážet její vliv na člověka. A můžeme si říci, že je to vliv pozitivní? Já ne! Opět se vrátím k tomu, co jsem napsal na začátku, že to s námi jde z kopce.
Velký vliv na naše chování, to jakými jsme teď, má systém, který jsme si sami vybudovali v podobě zákonů, postupů a způsobů upravujících vztah státu k lidem a opačně, vztahy obchodní a sociální, vztahy polické a ekonomické apod. Asi bych to nazval tím systémem, ve kterém se pohybujeme a žijeme. A když se ocitneme v nějakých důležitých situacích, ve kterých chceme z plných plic vykřičet: „ No to snad nemyslíte Vážně, to je proti zdravému rozumu, to neudělám, je to proti mému vnitřnímu přesvědčení ……“ Tak jakoby se zalkneme a chladně provedeme kalkulaci našich příjmů a výdajů a zjistíme, že máme hypotéky i dluhy a ty naše příjmy to pokryje a díky nim si můžeme vyjet i na dovolenou a dopřát si kapku víc, než kdyby příjmy byly nižší hladiny. A pak tedy zvolíme ústupek a protože se cítíme zle, zdůvodníme si své kroky slovy:“ Takhle to chodí, dělá to každý, stejně by moji snahu nikdo neocenil, on na to upozorní někdo jiný.“ A pak jsme nemocní, protože vytváříme nemocné situace. Vytvořili jsme nemocný systém, který nás neléčí, ale pomalu zabijí a my ho hájíme, protože zcela neznáme význam slova zodpovědnost. To je můj názor.
Ale protože jsem bojovník, vybaven mocnou silou, která mi pomáhá se vždy po prohrané bitvě opět vzpřímit, poučit se z chybných kroků, vzít meč a jít kupředu, tak chci přispět, vyřešit, nevím, jak to pojmenovat, zkrátka chci tento, smrt nesoucí, systém porazit. Chci dětem předat lepší svět pro život. Neodvracím se od odpovědnosti a vnímám ji v celém rozsahu. A mou zbraní v této bitvě je software Voskhod. Záměrně jsem napsal, že chci přispět, protože sám tu válku nevyhraji. Ale v množství je síla. Bitvy jsou vyhrávány díky síle a strategii. My teď máme obojí. Neznám člověka ve společnosti, který necítí to, co jsem popsal v úvodu. Zároveň všichni lidé chtějí změnu k lepšímu. Teď máme i strategický nástroj. Voskhod může náš zrezivělý systém proměnit na dobře fungující švýcarský hodinový strojek s dokonalou přesností a efektivitou výkonu. Také nás může chránit před situacemi, ve kterých hrozí náš morální úpadek. Pomůže nám zajistit bezpečí a spousty volného času, abychom se mohli vzdělávat, zlepšovat, uzdravovat se, a nebo si jen hrát s dětmi. Zajistí nám dokonalou transparentnost a demokratizaci a nikdy neumožní úpadek, protože v celém svém ohledu je konstruovaný pro rozvoj. Voskhod vytvořila skupina programátorů pod názvem XP NRG, pod stejnou zkratkou jsou i jejich webové stránky.
